Originální název: The Citadel of Chaos
Edice: Fighting Fantasy, číslo 2
Žánr: fantasy gamebook
Autoři: Steve Jackson
Přeložil: Ana Doležalová, Jiří Emmer
Obálka: Peter Andrew Jackson, Kevin Jenkins
Ilustrace: Russ Nicholson, dodatečné ilustrace v českém vydání Karel Dach
Vydání (cz): Perseus, 1. vyd. 1998, Mytago, 1. vyd. 2016
Citadela chaosu (pův. vydání 1983) je druhým gamebookem ze série Fighting Fantasy, a tak nepřekvapí, že se opět jedná o klasický dungeon crawl. Znovu se ocitáme v roli hrdiny, který se musí proplížit, probojovat a tentokrát i prokouzlit skrze spletitou "jeskyni" a porazit záporáka. Knihu napsal Steve Jackson, který má na svědomí nepříliš povedenou druhou část Čaroděje z Ohňové hory - z tohoto nezdaru se autor naštěstí v mnohém poučil.
Zápletka
Narozdíl od Čaroděje nyní nehrajeme za žádného po pokladu chtivého lapku. Náš hrdina totiž ovládá magii a jeho pouť má ušlechtilý cíl - porazit mocného čaroděje Balthuse Dira, a zachránit tak rodné Vrbové údolí před invazí. Nemusíte se ale bát, že byste se v ději mohli ztratit; účel vaší výpravy je zmíněn vlastně jen v úvodu a na samotném konci. Takže hurá na Balthuse!
Herní mechaniky
Citadela chaosu používá takřka stejný herní systém jako první díl série. Kromě Staminy, Umění boje a Štěstí ale nyní máte k dispozici další vlastnost - Magii, která udává počet kouzel, které si před začátkem výpravy vyberete do své "zásoby".
Kouzla jsou opravdu silná a schopná vyřešit většinu situací, na které natrefíte - pokud tedy zrovna vlastníte ta správná. Jejich výběr je proto obzvlášť důležitý. Vybírat si můžete celkem z dvanácti - osobně doporučuji přibrat si alespoň jednu Levitaci a Telapatii. Nechybí ale ani takové lahůdky, jako Iluze nebo Kočičí zlato.
Díky kouzlům je Citadela až neobvykle variabilní - až mi je při hraní líto, že většina gamebooků FF podobný systém postrádá. Kouzla jsou ale záteží na počet odkazů a podepisují se tak i na celkové hrací době gamebooku, který jde s přehledem zahrát za jedno odpoledne.
Vizuální stránka
Ilustrace v Citadele chaosu jsou opět od Russe Nicholsona a bohužel se ani tentokrát nejedná o žádná veledíla. V knize je celkem 30 celostránkých ilustrací, které zachycují takřka všechny roztodivné bytosti, s kterými se během hry setkáte.
Obálka kniha vyšla celkem ve čtyřech variantách. Verzi od Mytaga z roku 2016, kterou jsem měl k dispozici, zdobí povedená ilustrace hydry od Kevina Jenkinse. Bohužel se mi nepodařilo ověřit, zda se jedná o rané dílo jistého talentovaného scifi & fantasy umělce stejného jména, nebo zda jde pouze o shodu jmen.
Průběh hry (Pozor: tato část obsahuje spoilery)
Jen málokterý gamebook má tak ikonický start, jako Citadela chaosu. Bránu do citadely totiž střeží OPOPES a PSOOPICE - obě bytosti jsou navíc inteligentní a ovládají řeč. Jedná se snad o původně lidské služebníky, které Balthus zaklel do této groteskní formy? Nebo se mocný čaroděj snaží křížením psů a opic vytvořit neporazitelnou armádu hybridních bytostí? Pravda je někde tam venku.
Naneštěstí vás už zkraje čeká rozhodnutí, které předurčí výsledek celé hry. Abyste se dostali k Balthusovi, musíte najít heslo (čti: číslo odkazu), které vás později dostane přes zamčené dveře - a abyste heslo našli, budete muset vynechat značný kus citadely. O ničem podobném navíc nevíte dopředu, a tak se připravte, že vaše první hra pravděpodobně skončí nezdarem.
Samotný průchod citadelou je ale skutečně zábavný, a to především díky roztodivným magickým bytostem, se kterými se setkáte. Ještě na nádvoří citadely narazíte na oživlý vzdušný vír s ženskou tváří, který vás hned začne častovat urážkami a poznámkami o vašem vzhledu. Pokud se větrnou ženu pokusíte ignorovat, dotkne se jí to a srazí vás k zemi mocným poryvem. Páni, taky se vám tohle už někdy stalo?
Tím ale bizarnosti zdaleka nekončí. V jedné místosti se náramně nasmějete s leprikónem Samusem - hned poté, co po vás hodí shnilé rajče a takřka vás vyděsí k smrti soubojem s neviditelnou bytostí. Jinde se na vás zase vykutálí velká kovová kolečka nápadně připomínající mince, ozbrojená vrhacími noži. To dává slovnímu spojení "finanční nezávislost" úplně nový význam! Samotné bojové střety jsou náročné, jde se jim ale poměrně snadno vyhnout za použití těch správných kouzel. Někdy ale ani kouzla nestačí a k průchodu potřebujete najít správný předmět, jako při střetu s děsivými "gánžiji" - levitujícími magickými hlavami. O nápaditá střetnutí zde vskutku není nouze!
Výzvou může být i závěrečný souboj s Balthusem Direm, za použití těch správných kouzel a akcí jej ale můžete snadno (a trochu tragikomicky) porazit. Balthus je totiž natolik temným čarodějem, že svou moc ztrácí pod pouhým denním světlem - a nikdy mu nedošlo, jak velkým bezpečnostním hazardem pro něj můžou být závěsy přes okna. Souboji se ale přesto nedá upřít obtížnost ani propracovanost.
Závěrem
Pokud na Čaroději z Ohňové hory nejvíce oceňuji jeho autentičnost a nostalgickou hodnotu, na Citadele musím naopak vyzdvihnout autorovu snahu posunout žánr dál - a to jak po mechanické, tak i narativní stránce. Gamebook je čtivý a má rychlé tempo - možná až příliš rychlé.
Prvek kouzel hře přidává velkou variabilitu a umožňuje vám experimentovat. Škoda jen, že některá kouzla jsou zkrátka o dost silnější, než jiná.
Bohužel Citadela také znovu přináší prvek, který v gameboocích příliš nemusím - myslím samozřejmě hledání hesla bez jakékoliv kloudné nápovědy, které ve výsledku znamená, že se časem budete určitým odbočkám (a ve výsledku tak i velkému množství místností a střetnutí) vyhýbat jako čert kříži, protože budete vědět, že vás ke zdárnému konci zkrátka nedostanou. V knize, která má už tak problém vejít se do 400 odkazů, je to škoda.
Shrnutí:
Počet odkazů: 400
Počet času na dohrání: 60 – 120 min.
Počet pokusů na aktuální dohrání: 3 (poprvé mě zabili Gánžiové, podruhé jsem nenalezl heslo)
Originalita: 3/5
Čtivost: 4/5
Hratelnost: 4/5
Obtížnost: 4/5
Grafické zpracování: 2/5
Potřeba tvorby mapy k dohrání: Ne
Žádné komentáře:
Okomentovat