Žánr: fantasy gamebook
Autoři: Christian Sussner a Florian Sussner
Přeložil: Michal Smrkovský
Obálka: Peter Andrew Jackson, Kevin Jenkins
Ilustrace: Russ Nicholson, dodatečné ilustrace v českém vydání Karel Dach
Řeknu to rovnou na úvod – Měsíční oheň od autorské dvojice bratrů Christiana a Floriana Sussnerů je na naše prostředí výjimečným počinem. Tento Spielbuch byl původně vydán vydavatelstvím Mantikore-Verlag, které do německých zemí před dávnými časy (rozuměj: v roce 2009) přineslo sérii Lone Wolf a nedlouho na to začalo vydávat vlastní gamebooky. Měsíční oheň vyšel v roce 2014 a je zářným příkladem toho, že se němečtí autoři nesnaží pouze kopírovat úspěšné série minulosti, ale také hledají způsoby, jak žánr herních knížek posunout dál. Jak moc se jim to v tomto případě povedlo?
Kniha první, druhá a třetí
První věcí, která mě na Měsíčním ohni zarazila, byla jeho struktura – vlastně se totiž
jedná rovnou o tři plnohodnotné gamebooky, které si svým rozsahem nezadají s kratšími díly série Fighting Fantasy. Zatímco se kniha první věnuje hlavní dějové linii a vývoji vaší postavy, další dvě knihy představují vedlejší výpravy do světa - tak trochu jako když v počítačové hře dostanete úkol, který vás pošle na druhou stranu světa, a hlavní dějová linie mezitím trpělivě čeká.
Vraťme se ale ke knize první. Ta totiž vypráví na gamebooky neobvykle propracovaný příběh o tom, jak se Vaše postava dostane do křížku s kultem ohnivých Karbů. Po zastihnutí kletbou havrana Vám nezbude, než se vypravit pryč z rodného Waldheimu a najít způsob, jak se prokletí zbavit – a jak temnou sektu porazit. Připravte se na několikastránkové odkazy plné dialogů, které by si nezadali s leckterou fantasy novelou. Příběh je naštěstí docela čtivý, a tak se po chvíli s nadšením vydáváte do jižního pralesa najít Svatyni tajemných Feiů, od kterých byste snad měli získat nějaké konkrétnější odpovědi.
Vstupem do pralesa Feiů vstupujete také do druhé knihy gamebooku,
ve které se celkový ráz hry zásadně mění. Pryč jsou rozsáhlé dialogy a lineární
struktura – najednou zde máte čtyřsměrnou „otevřenou“ mapu a spoustu neotřelých, ale s příběhem nesouvisejících setkání. Těšit se tak můžete na krokodýly, křovácké trolly i
leopardí ženy. Popravdě ale musím říci, že mi tato část atmosférou příliš nesedla – potkávat
rusalky v džungli zkrátka není mým šálkem kávy. Narozdíl od první knihy se zde hlavní příběh příliš neřeší a pokud knihu na chvíli odložíte, hrozí Vám, že si na některá jména a detaily budete jen těžko rozpomínat.
Pokud se Vám podaří svatyni nalézt, nezoufejte, hra ještě zdaleka není u konce – po krátkém intermezzu Vás čeká ještě třetí kniha a v ní výprava do Kalriru, severního lesa. Těžko říct, proč se autoři rozhodli výpravu džunglí vystřídat čundrem po chladivé tundře. Trochu mi také vrtá hlavou, jak je vlastně autorský svět Anmar velký, když z jedné strany města leží tundra a z druhé upocený prales. Kalrir i přesto hodnotím jako nejzábavnější část knihy, a to jak pro spousty originálních a propracovaných střetnutí, tak i pro svou nehostinnou seveřanskou atmosféru. Místa, jako je hospoda plná zombií, cirkus nabízející překvapivě sadistickou show či chatrč místního sériového zabijáka se vám vryjí do paměti.
Nakonec se samozřejmě vrátíte do Waldheimu, abyste si vyřídili účty s kultem Karbů. Příběh se tak vlastně uzavírá opět v první knize.
Herní principy
Odbočme ale k herním mechanikám gamebooku. Už samotný
deník postavy mě zaskočil svojí propracovaností – vedle základních
atributů (Životní energie, Bojovnost a Obrana) a inventáře se v něm totiž
nachází i cesty výcviku Vaší postavy. Specializaci získáte v průběhu hry a na výběr je celkem šest možností - můžete se tak
stát berserkerem, mnichem nebo třeba válečným mágem. Specializace nicméně ovlivňuje především boj a na samotný příběh nemá takřka žádný vliv.
Speciálním atributem
je Lidskost, která je tak trochu karmou – čím horší skutky budete konat, tím nižší vaše Lidskost bude, a pokud se dostanete na hodnotu -3, vaše postava nadobro
propadne kletbě. Lidskost má navíc vliv na průběh samotné hry i její konec a možná by tak stálo za to, vyzkoušet si zvlášť hru za zásadového dobráka i za psychopatického parchanta, nebrajícího žádné ohledy na druhé.
Bojový systém spočívá v hodech dvěma kostkami, ke
kterým připočtete svou Bojovnost. Pokud je výsledek vyšší než Útok nepřítele,
zasáhli jste, jinak vás zasáhl nepřítel. Počet udělených zranění se různí
nepřítel od nepřítele, zbraň od zbraně. A že těch zbraní je! Najít můžete takové kousky, jako je třeba soví luk, sekeru živlů či můj oblíbený meč kata severního lesa.
Ono celkově předmětů budete nacházet opravdu hodně, na můj vkus až příliš. Pokud si nebudete inventář psát s trochou pečlivosti, připravte se, že se brzy mezi všemi těmi harpyjími pírky, klaunskými kostýmy, naběračkami, dýmkami a rozbitými kotouči ztratíte. Spousta předmětů navíc úzce souvisí s příběhem a opravdu se tak hodí dělat si poznámky.
Závěrem
Měsíční oheň není jednoduchým gamebookem – naopak, je to nejspíš jeden z nejkomplexnějších gamebooků, který v českém překladu vyšel. V určitých ohledech si nezadá s leckterou počítačovou RPG hrou. Jde vidět, že si autorská dvojice dala opravdu záležet, o čemž svědčí i několikastránkové bibliografické poznámky, kde se můžete dočíst, čím se autoři inspirovali.
Celková délka a komplexnost gamebooku sebou ale nese i své vlastní nevýhody. Váš inventář se nafukuje do opravdu ukázkových rozměrů a v příběhu se můžete lehce ztratit. Mapy v druhé a třetí knize si musíte pečlivě značit, jinak vám hrozí, že začnete bloudit. Tři segmenty knihy sice dohromady vydají za tři plnohodnotné gamebooky, propojení mezi nimi je ale na úkor příběhu. Osobně bych si vystačil s první a třetí knihou – ta druhá mi zpětně přijde tak trochu jako natahovací výplň. Ale možná to je jen věc vkusu.
I přes těchto pár neduhů jsem si ale gamebook užil a pevně doufám, že s ním nakladelství Mytago zažije úspěch. Po této ochutnávce se totiž nemůžu dočkat na další chuťovky z německého vydavatelství Mantikore-Verlag.
Bonus: Užitečné odkazy.
Žádné komentáře:
Okomentovat